Víme, co je v Euroústavě?

Poslední dobou se přiostřuje soubor názorů na přijetí ústavy EU, přičemž běžný člověk se vůbec nedozví, co konkrétně přinese za výhody či nevýhody. A vzhledem k tomu, že se vláda rozhodla propagovat pouze přijetí ústavy, nejspíš se nevýhody nedozvíme... To mě nakonec vedlo k tomu, že jsem si ten dokument nakonec přečetl. Přiznávám, že to bylo utrpení a přečetl jsem pouze základní dokument - na dodatky jsem už neměl sílu (rozsahem jsou ještě větší než vlastní ústava).
Při čtení jsem občas opravdu nechápal, jak to mám chápat, nebo jestli si autoři dělají legraci. Nejsem právník a tak je celkem pravděpodobné, že znění některých článků nechápu správně. Ale posuďte sami pár nejkřiklavějších příkladů:

Čl. I-16
2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení.
(Tento článek chápu tak, že jednotlivý stát nemůže veřejně kritizovat, když s něčím nesouhlasí. Tomu říkám demokracie v praxi.)

Čl. I-18
1. Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených ústavou je nezbytná určitá činnost Unie v rámci politik vymezených v části III a ústava k této činnosti neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada ministrů na návrh Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně vhodná opatření.
(Neboli: Pokud se EU zachce zvětšit své pravomoci, tak si je vezme...)

Čl. I-60
3. Tato ústava přestane být pro dotyčný stát použitelná dnem, ke kterému vstoupí v platnost dohoda o vystoupení, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty.
4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani evropských rozhodnutích Rady nebo Evropské rady, která se jej týkají.
(Chápu to dobře, že pokud chce nějaký stát vystoupit z EU, budou o něm až 2 roky rozhodovat jiní??? A že se těchto jednání, které se ho týkají, nemůže ani účastnit? Legální druhý Mnichov...)

Čl. II-130
...
Pokud budou mít tato opatření podobu výjimek, musí být dočasná a mohou narušovat fungování vnitřního trhu co nejméně.
(Dočasně jako sovětská vojska u nás? Nebo tisíc let? Zákon bez přesné definice je jako by nebyl... Proč to není definováno podobně jako v jiných článcích, například maximálně 5 let?)

Čl. III-153
Množstevní omezení dovozu i vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána.
(To je přeci nesmysl, když jsou určené kvóty třeba na zemědělské produkty. Z těch dost jasně vyplývá, že nemohou vyvážet tolik, kolik by zemědělci chtěli a byli schopni)

Čl. III-294
2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku v duchu loajality a vzájemné solidarity.
Členské státy spolupracují na posilování a rozvoji své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.
(Duplicita s čl. I-16 - Žádný stát nesmí ani veřejně kritizovat, když s něčím nesouhlasí, například s účastí ve válce apod.)

Čl. III-297
1. Vyžaduje-li mezinárodní situace operativní akci Unie, přijme Rada nezbytná evropská rozhodnutí. Tato rozhodnutí stanoví cíle, rozsah a prostředky, které mají být Unii poskytnuty, jakož i podmínky pro provádění akce a, je-li to nutné, i její trvání.
Dojde-li ke změně okolností majících podstatný vliv na záležitost, která je předmětem takového evropského rozhodnutí, přezkoumá Rada zásady a cíle tohoto rozhodnutí a přijme nezbytná evropská rozhodnutí.
2. Evropská rozhodnutí uvedená v odstavci 1 zavazují členské státy při zaujímání postojů a při provádění jejich činnosti.
(Takže pokud se Rada rozhodne, že je například nutný vojenský zásah, podle 2. odstavce jsou členské státy povinné se zůčastnit i když s takovým řešením nesouhlasí)

Čl. III-309
1. Mise uvedené v čl. I-41 odst. 1, při kterých může Unie použít civilní a vojenské prostředky, zahrnují společné akce v oblasti odzbrojení, humanitární a záchranné mise, poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti, mise pro předcházení konfliktům a udržení míru, mise bojových sil k řešení krizí, včetně misí pro prosazování míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů. Všechny tyto mise mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území.
(Do této definice se vejdou prakticky všechny vojenské akce, tudíž není omezení např. pouze na humanitární a obranné nebo na akce s požehnáním OSN. Ostatně útok na nezávislý stát bývá téměř vždy ospravedlňován jako preventivní...)

Čl. III-323
1. Unie může uzavřít dohodu s jednou nebo s několika třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, stanoví-li tak ústava nebo je-li uzavření dohody buď nezbytné k dosažení cílů stanovených ústavou v rámci politik Unie, nebo je stanoveno právně závazným aktem Unie nebo se může dotknout společných pravidel či změnit jejich oblast působnosti.
2. Dohody uzavřené Unií jsou závazné pro orgány Unie i pro členské státy.
(Unie může uzavírat mezinárodní dohody za nás bez toho, abychom do toho mohli zasahovat. Ovšem musíme se jimi řídit...)

Čl. III-335
1. Evropský parlament zvolí evropského veřejného ochránce práv. V souladu s čl. I-10 odst. 2 písm. d) a s článkem I-49 je oprávněn od kteréhokoli občana Unie nebo od kterékoli fyzické osoby s bydlištěm nebo právnické osoby se sídlem v členském státě přijímat stížnosti, které se týkají případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí.
(A kde si může občan stěžovat na postup Soudního dvora, když ne u veřejného ochránce práv? Např. podle čl. III-372 má soudní dvůr rozhodovat všechny spory mezi Unií a jejími zaměstnanci. Kdo má řešit stížnosti na případný nekorektní postup, když ne veřejný obhájce práv?)

Takto by šlo pokračovat ještě hodně dlouho. Narazil jsem tam například na překlepy. To se samozřejmě může stát. Ale pokud tam jsou, tak je klidně můžeme očekávat i na místě, kde zcela mění smysl daného článku. Tudíž by tam neměly být vůbec. Stejně tak např. Čl. III-348 začíná slovy: "...Ostatní části acquis communautaire a acquis Unie, které existují v okamžiku vstupu této smlouvy v platnost,...". Pěkná čeština, že? Připomínám, že každý takový dokument musí být přeložen do všech jazyků členských zemí. A to evidentně není.
Kromě výše zmíněných článků mě na celé ústavě velmi vadí způsob schvalování. Předně předložený návrh, který se má schvalovat, je provizorium. Na řadě míst se mluví o tom, co má být zřízeno za úřady, jak se bude EU chovat v přechodném období... Proč se tedy nepočká na konec přechodného období a neschválí se až ostrá verze? Stejně se to po pár letech bude měnit. Takle můžeme schvalovat prázdný papír, aby si tam časem dopsali, co se jim hodí. Vyjde to nastejno. A jak má probíhat schvalování u nás? Teď už se otevřeně mluví o tom, že to schválí sněmovna a lidi do toho nebudou mít co mluvit. Podle Kavana "by se mohli rozhodnout podle své nálady". Evidentně jsme nesvéprávní jedinci. Ale v tom případě nerozumím tomu, proč se vyhodí desítky milonů za kampaň, když do toho nebudeme moci mluvit. A i kdybychom nakonec mohli? Proč bude v kampani prostor pouze pro jeden názor, navíc financovaný z peněz všech, tj. i odpůrců? Docela by mě zajímal názor někoho kompetentního. V případě voleb, kde může mít kampaň pouze jedna strana a ke všemu jí bude financovat ze státních peněz, budou všeobecně vnímany jako neregulérní. Domnívám se, že podobně by to mělo být v případě referenda. Stát by měl poskytnout co nejvíce informací, aby si lidé mohli udělat vlastní obrázek a na zakladě něj se rozhodli. Místo toho se snaží manipulovat... Na základě toho všeho jsem proti přijetí ústavy. Bohužel mi to stejně bude houby platné.

 

Jméno
Text