Focení vesmírných objektů

Také fotíte astronomické objekty? Určitě ano. Minimálně zblízka naši Zemi, občas třeba Měsíc, případně také Slunce. Jiné jsou ale spíše pro astronomické nadšence se speciálním vybavením. O dovolené jsem si jen tak cvičně zkusil fotit hvězdnou oblohu jen tak, pouze fotoaparátem. Jaké bylo mé překvapení, když jsem viděl výsledky!

Samozřejmě se nedají očekávat výsledky, jaké známe ze stránek NASA. Jde spíš o zábavu či dokumentaci konkrétní situace na obloze. A nyní pár ukázek:
vyfocena obloha
Na prvním snímku je jen pár matných bodů. Jde o hvězdnou oblohu v oblasti souhvězdí Lyra. Jasná hvězda uprostřed je Vega. Hvězdy lépe vyniknou po zvětšení kontrastu:
kontrastni obloha
Kromě méně viditelných hvězd také lépe vynikne různá teplota a tím i barevnovnost. Záběr je focený při citlivosti ISO 80, cloně f/2.8, čase 60s. Ohnisková vzdálenost odpovídá objektivu 35 mm. Při dlouhém ohnisku, odpovídá 420 mm se již projevuje pohyb oblohy:
pohybliva obloha
Největší radost mi ale udělalo focení Jupitera. Při bližším pohledu jsou vlevo od něj čtyři malé objekty - největší měsíce Jupitera:
Jupiter
Při srovnání s astronimickým programem je jasné, že takto byly v době focení opravdu seřazené: rozmisteni mesicu
Je mi jasné, že pro většinu lidí to není žádný zázrak. Vždyt je to jen maličkých matných bodů. Ale je třeba si uvědomit, že to je focené bez jakéhokoliv dalekohledu. V každém případě jde o první pokusy a určitě se dá dosáhnout i o něco lepších výsledků. Jupiter jsem fotil při citlivosti ISO 200, cloně f/3.7, čase 1s a ohniskové vzdálenosti odpovídající objektivu 714 mm, takže už jen snížení citlivosti by mělo kvalitu zvýšit.

A co že jsem to vlastně fotil? Kdo nezná, pro toho nabízím fotku od profesionálů. Jsou na ní měsíce Io, Europa, Ganymede a Callisto (řazeno odshora dolů) ve srovnání s Jupiterem a jeho slavnou rudou skvrnou.
mesice

Vyprávět o těchto měsících by se dalo dlouho. Jde vůbec o první vesmírná tělesa objevená pomocí dalekohledu (Galileo Galilei 7. ledna 1610, ale Simon Marius možná již v roce 1609). Velmi zajímavá jsou také svým povrchem, který je u každého měsíce zcela odlišný - doporučuji například tento obrázek. Kromě těchto má ale Jupiter dalších přibližně 60 dnes známých satelitů.

Io - nejspíš nejpodivuhodnější měsíc celé Sluneční soustavy. Jeho zářivě žlutou barvu mu dodává síra a roztavené silikátové horniny. Na povrchu je množství aktivních sopek, které doslova obracejí celý měsíc naruby. Více informací naleznete třeba zde.

Europa - Povrch tohoto měsíce je proti Io zcela zmrzlý. Ovšem povrch je zbrázděn spárami, které napovídají, že se pod ledovým krunýřem nalézá kapalný oceán. Tím se ale také stává horkým kandidátem na mimozemský život. Více informací naleznete třeba zde.

Ganymede - je největší měsíc ve Sluneční soustavě. Je dokonce větší než Merkur nebo Pluto. Kdyby tedy neobíhal kolem Jupitera, ale Slunce, považovali bychom ho již za planetu. Další zajímavosti o tomto tělese naleznete třeba zde.

Callisto - je posledním z tzv. gallileovských měsíců. Je druhý největší u Jupitera a třetí ve Sluneční soustavě. Podobně jako u Europy a Ganymeda má pravděpodobně obrovský podpovrchový oceán. Více se o něm dozvíte třeba zde.

 

Jméno
Text