Přehřátá planeta

Relativně často kolem sebe slyším v souvislosti s oteplováním planety názory, že vlastně o nic nejde, že se s tím příroda vypořádá, že je zanedbatelné, že to není vlivem člověka, ale že se klima stále mění apod. Je pravda, že nikdo nedokáže s určitostí říci, do jaké míry jsou změny klimatu zapříčiněné člověkem, či zda jde o opakující se výkyv. Je známo, že před tisíci lety bylo výrazně teplejší podnebí, Grónsko bylo zelené, v Anglii rostla vinná réva atd. Pak přišlo zase ochlazení. Nejde teď opět jen o další výkyv? A je vůbec tak špatné, když se trochu oteplí?

Před časem vyšlo v National Geographic několik spolu nesouvisejících článků. Každý z nich je sám od sebe dosti zarážející. Ovšem nejhorší jsou souvislosti mezi nimi. První byl "Případ chybějícího uhlíku" (únor 2004), druhý "Až dojde levná ropa" (červen 2004) a nakonec třetí "Globální hrozba - varovné zprávy z přehřáté planety" (září 2004). Všem vřele doporučuji si je přečíst, stojí to za to. Dovolím si trochu přiblížit, jaké zajímavé informace se tam třeba dají najít.

Podle statistik se za poslední století zvýšila průměrná teplota na Zemi o 0,6 °C. Většina lidí si samozřejmě řekne, že půl stupně není prakticky žádný nárůst. Jenže se jedná o celoplanetární průměr, v chladnějších oblastech je tento nárůst dramatičtější. Po roztání sněhu se objeví tmavá půda, která samozřejmě méně odráží sluneční záření a proto se ohřívá ještě rychleji. Celý proces se tak zrychluje, v polárních oblastech průměrné teploty vzrostly téměř o 5 °C. Toho zanedbatelného půl stupně má ale už nyní dalekosáhlé následky:

  • Od vyhlášení národního parku Glacier v roce 1910 zbylo z původních asi 150 ledovců necelých 30, zbývající se zmenšily na třetinu. Do třiceti let pravděpodobně zmizí i ty.
  • Od roku 1912 roztálo 80 % sněhové pokrývky Kilimandžára.
  • Do třiceti let pravděpodobně zmizí většina ledovců v centrálním a východním Himálaji.
  • Za posledních 50 let se zmenšil rozsah polárního ledu asi o 10 %.

To jsou ovšem jen některé z těch nejviditelnějších změn. Táním ledovců člověk přichází o velkou zásobárnu pitné vody, může ale přijít o mnohem víc. Tání ledovců zvyšuje mořskou hladinu, která se navíc zvedá v důsledku tepelného rozpínání zahřátého moře. Za posledních 100 let se tak hladina zvýšila v průměru o 10 až 20 cm. To přímo ohrožuje více než 100 milionů lidí žijících v blízkosti moře včetně metropolí jako je Šanghaj, Bangkok, Jakarta, Tokio, New York. Navíc jsou ohrožené nízko ležící území, především v deltách řek, kde je často jediná úrodná půda v okolí - například delta Nilu zásobuje celý Egypt. Katastrofa by to byla třeba i pro Bangladéš, Louisianu, ale i další země. Louisiana takto ročně přichází o cca 65 km2 svého území. Po rozpadu ledovce pokrývající západní Antarktidu by hrozilo zvýšení hladiny až o šest metrů!!! Pronikání takto velkého množství sladké vody do oceánů může, podle posledních průzkumů, vést k narušení tzv. termohanilní cirkulace vody. Té vděčíme za mořské proudy. Po jejím přerušení by se oslabil, nebo zanikl například i Golfský proud. Bez něj by v Evropě bylo podobně chladno, jako ve střední Kanadě. To vše může na mnoha místech vést ke ztrátám území, nedostatku pitné vody či hladomoru, což může mít za následek velké krize či pohyby velkých skupin utečenců.

Oteplování však neovlivňuje přímo pouze člověka. Mnohem větší vliv má na rostliny a živočichy. V posledních desetiletích se tak například dvě třetiny evropských motýlů přestěhovaly o 30 až 240 km severněji, květiny rozkvétají dříve, stromy shazují listí později... Tyto změny ale nejsou tak bezvýznamné, jak se může zdát. V Kanadě posouvají lišky obecné svá teritoria o stovky kilometrů na sever a stěhují se tak na území lišek polárních. Ty však nemají již kam uhnout. Podobně horské rostliny se přesouvají do vyšších výšek a vytlačují vzácné druhy v okolí horských vrcholů, případně kolonie tučňáků kroužkových jsou decimovány stěhováním tučňáků oslích na jejich tradiční hnízdiště. Přímé škody působí oteplení například na mořských korálech, které blednou a následně hynou - a s ním celý ekosystém. Podobně díky teplejšímu období přežívá větší množství škůdců, kteří pak decimují lesní porosty. V důsledku oteplování se také dříve líhnou larvy hmyzu - dříve, než se vrátí ptáci z teplých krajů. To má za následek, že larvy mohou například likvidovat úrodu bez svého přirozeného nepřítele, navíc jich do dalšího roku přežije větší množství. Po zahnízdění ptáků jsou však již larvy zakuklené a mláďata nemají co jíst. Příští rok jich bude ještě méně...

Většina výše zmíněných údajů je ověřitelný fakt, že se již něco děje. Jsou to signály, ty se však objevují po celé planetě. Jaké počasí nás čeká za pár desítek let? Počítačové modely klimatu předpovídají, že v příštích sto letech se průměrná teplota zvýší o 2 - 5 °C (vzpomeňte si, jaké následky má pouhých půl stupně...). Oteplení neznamená, že tu bude jako na Floridě. Některé oblasti, jako vnitrozemí USA bude teplejší a sušší, jinde, například v Číně, jihovýchodní Asii či na západě USA budou mít více dešťových, ale méně sněhových srážek, což ohrozí zásobování pitnou vodou velkých měst. Stoupne mořská hladina, která zaplaví rozsáhlá území. Silné hurikány budou výrazně častější a vlny veder budou běžné, zatímco zimy v Evropě chladnější...

Velká část vědců se domnívá, že za současným oteplováním stojí skleníkové plyny, především CO2. Toho je v ovzduší nyní víc, než za posledních stovky tisíc let. Skleníkových plynů jsme vypustili tolik, že se naše planeta bude oteplovat ještě desítky let – a zatím to nevypadá, že bychom s vypouštěním přestali. Po miliony let se uhlík z odumřelých organizmů ukládal v zemi a bez přístupu kyslíku vznikala fosilní paliva. Nyní se toto množství uvolňuje zpět za pouhé desítky let. Při rovnováze je uvolněný uhlík spotřebováván především velkými porosty lesů a oceány. A zde je velký kámen úrazu. V oceánech se kysličník uhličitý rozpouští a je následně použit jako živiny pro mořské organizmy. Tato kapacita pohlcovat CO2 však není nekonečná, tento plyn se lépe rozpoští ve studené vodě, takže ohřívání moří v důsledku globálního oteplování tuto kapacitu snižuje (což vede k vyšší koncentraci skleníkových plynů a dalšímu oteplení. U lesů je to podobné - velkou část sami pokácíme, zbytek je v důsledku lidské činnosti natolik oslaben, že podléhá požárům a škůdcům. Ve velkém se tedy zbavujeme jediné přirozené cesty, jak oteplování alespoň zbrzdit.

Uhlík se do vzduchu dostává mnoha cestami, ale jeho koloběh byl pečlivě vyvážený. Ovšem nyní je tento přirozený cyklus narušený lidskou činností, kterou se každoročně do vzduchu dostane asi 8 miliard tun uhlíku - 6,5 miliardy z fosilních paliv a 1,5 miliardy z odlesňování. Hrozí riziko, že se proces uvolňování uhlíku do atmosféry stane nevratným. Vyšší teplota totiž nejenom znamená menší schopnost kysličník uhličitý odbourávat, ale také přirozené uvoňování dalších zásob. Především díky rychlešímu rozkladu odumřelých organizmů. Celá severská tundra je navíc oblastí trvale zmrzlé půdy - permafrostu. Pod ní se nalézají obrovské zásoby rašeliny a dalšího organického materiálu s vysokým obsahem uhlíku. Jeho množství se odhaduje na 200 miliard tun. Pokud by tato půda roztála a vyschla, většina uhlíku by se z něj nejspíš uvolnila. To by mohlo zvednout úroveň CO2 v atmosféře o více než 25 % nad současnou úroveň.

Problém je, že v současnosti nic nenutí spotřebitele omezovat spotřebu fosilních paliv. Nejdramatičtější to je zřejmě u ropy. Podle všech odhadů její zásoby prudce klesají. Těžba zanedlouho vyvrcholí a začne se zmenšovat. Nikdo z odborníků nedokáže říci, kdy to bude, ale odhady hovoří o příštích pěti až třiceti roky. To je v podstatě za nedlouho, co bude dál? Přitom ropa není jen životně důležitá pro dopravu, ale především pro průmysl. Většinu moderních hmot bez ní nejde v současnosti vyrobit. Tak proč většinu této vzácné tekutiny spálíme v motorech? Z vytěžené ropy jdou přibližně dvě třetiny na výrobu paliva. Přitom pro dopravu se nabízí mnoho alternativ - elektromobily, vodíkový pohon, bioplyn, hybridní motory, Stirlingův motor atd. Místo toho je podporována ještě větší spotřeba. A nejcitelněji to je vidět na Spojených státech. Ty odebírají až čtvrtinu veškeré vytěžené ropy na světě, přestože mají pouhých 5 % světového obyvatelstva. Ropa je zde navíc levná - daň je zde přibližně 10 centů na litr benzínu (v Evropě či Japonsku více než 50 centů). V příštích 20 letech se navíc očekává, že by její spotřeba v USA měla stoupnout o 50 %. Spotřebu povzbuzuje i legislativa - lidem, kteří si koupí největší modely terénních aut k pracovním a obchodním účelům, nabízí odpočet až 100 000 dolarů. Proto jsou auta s velkou spotřebou stále populárnější. Přestože se vyrábějí stále modrnější a úspornější motory, v USA průměrné množství ujetých kilometrů na jeden litr benzínu stále klesá.

Když to shrnu, tak nás podle mnoha odborníků čekají dvě veliké krize, navíc přibližně ve stejném období. Jedna horší, ekologická, v důsledku otplování a druhá ekonomická, v důsledku kolapsu průmyslu založeného na ropě. Řada lidí přesto tvrdí, že se není čeho bát, že se jedná jen o nejčernější odhady. I kdyby měli pravdu - máme právo takto riskovat? Nevyplatilo by se přeci jen jednat ohleduplněji? Už jen proto, že zdroje opravdu nejsou nevyčerpatelné. Překvapije mě na tom jedna věc - většina rodičů se bojí o své děti, aby se jim nic nestalo, aby žily v klidu a bezpečí, ale že díky nim za pár desítek let nebudou třeba moci kde žít, to je většině z nich jedno. Jak to? Takže až příště otočíte klíčkem v zapalování auta nebo stisknete vypínač, vzpomeňte si, že jste právě přispěli k těmto změnám...

 

    Komentáře

  • osobne mam za to, ze at je to, jak je to, clovek nema pravo zasahovat tak necitlive do behu prirody. Mel by se snazit stale byt jeji soucasti a ne jejim katem!!!
    Lucka
     
  • chci vedet hloubku vysku atd.
    ja
     
  • Hloubku a vysku ceho?
    Lukas Kalista
     
 

Jméno
Text